V neděli 4. prosince, se v kulturní sportovně na Radlické, pod názvem „Banánfest“, uskutečnila pozoruhodná akce, na které se sešlo téměř dvě stě převážně mladých lidí ze všech koutů České republiky. Nejednalo se ovšem o milovníky banánů, jak by mohlo z názvu napovídat, ale o potomky Vietnamců, kteří se tak běžně označují ve snaze vyjádřit své specifické postavení v české společnosti.
Prostor, ve kterém se festival odehrával, byl nekonvenční a to stejné se dá říci i o programu. Jak uvedl jeden z organizátorů, snahou bylo odlišit se od generace rodičů, kteří pořádají hlavně tradiční festivaly typu oslavy svátku „Tet“ (asijský Lunární rok) a ukázat, nejen že není Vietnamec jako Vietnamec, ale také, že není „Banán, jako Banán“.
Samozřejmě, většina dětí Vietnamců své rodiče velmi ctí a i když má k Vietnamu a jeho kultuře pozitivní vztah, za svůj domov ale většinou považují místo, kde žije jejich rodina a kde vyrůstali-tedy Českou republiku. To se také promítá do způsobu, jakým tráví svůj volný čas. Z toho důvod byli návštěvníci festivalu „ochuzeni“ o tance v tradičních krojích, nebo hraní na tradiční nástroje a místo toho si mohli zasoutěžit v „Devítiboji“ a zkusit si třeba vyluštit hlavolam, přendat hůlkou zrnka kávy z mističky do mističky, nebo nakoupit v rekordní rychlosti s vozíkem naloženým rýží.
O něco serióznější nádech měly tři debaty na různá témata, na kterých se ukázalo, že to co potomky Vietnamců nejvíce zaměstnává, není (etnická) identita, ale vztahy, rodiče a škola. Kdo by si tedy mohl myslet, že tito mladí lidé trpí neustálou rozervaností a celý život řeší hlavně to, jestli se cítí být víc jako Vietnamci nebo Češi, tak by byl překvapený.
Je sice pravda, že potomci Vietnamců během svého dospívání čelí odlišným výzvám, než jejich vrstevníci a že často musí řešit i dosti specifické problémy a životní situace. Pokud jde ale o jejich identitu tak v té mají mnozí celkem jasno, jsou Češi i Vietnamci, ale hlavně jsou především jedinečné osobnosti. Zkrátka to co určuje to, kým jsou, není národnost ani etnicita, ale úplně běžné věci, jako například pohlaví, profese, nebo věk. Proto byl festival takový, jaký byl, moderní, mladistvý a svěží s nádechem asijského orientu. A mladistvá generace Vietnamců na něm skutečně předvedla, že si v České republice vytvořili vlastní originální kulturu, které se vymyká všemu ostatnímu typicky českému i vietnamskému. Je pouze škoda, že se na něj nepodařilo přilákat víc účastníků z řad České majority. Doufám, že příště už to vyjde a že se podaří splnit i tento festivalový cíl-ukázat rozmanitost této vietnamské generace co nejširší veřejnosti.
Organizátoři festivalu:
VietUp http://www.vietup.org/
Přiznání Veitnamců https://www.facebook.com/PriznaniVietnamcu/
