Tajemné Krušnohoří
Krajina Krušných hor je opuštěná a
vylidněná. Před 80 lety se zde pásl
dobytek, obdělávala pole, těžila železná ruda, chodilo do kostela. Dnes tu narazíte na louky, pláně, ruiny a propadliny, cyklisty a turisty. Na mysl vyvstávají otázky typu, kdo tu kdysi žil, co se tu odehrávalo a kde jsou ti lidé dnes. Pro někoho úžasná
romantika, pro jiné obrovská depka.
Do Krušných hor mě před pár lety zavedla práce. Jela jsem dělat rozhovory do Vejprt, a tak se mi tam zalíbilo, že jsem tam zůstala přes víkend. Úplnou náhodou jsme tehdy s manželem objevili opuštěnou obec a dějiště land artového festivalu Königsmühle a mě bylo jasné, že v Krušných horách nejsme naposledy.
Loket
Tentokrát jsme naše putování začali těsně pod Krušnými horami v nádherném městě Lokti. Loket je perlou Slavkovského lesa. Okouzlí Vás svou polohou v zákrutu (lokti) řeky Ohře, i středověkým duchem. Dominantou města je gotický hrad z 12. století čnící z kamenného ostrohu nad řekou. Ten můžete navštívit, ale psi do něj nesmí. Se psem se dá na příjemnou procházku k Ohři a kolem města. Můžete také přejít přes most k amfiteátru, kde bývá zajímavý hudební program pod širým nebem, s výhledy na osvětlené město. Samo o sobě je městečko opravdu hodně malé a v klidu ho proťapáte za pár hodin.
Zahrádky mají všechny místní restaurace, takže dog friendly posezení všude. Kávu a
dortík si můžete dát na několika místech. Nejzajímavější je ale rozhodně Galerie Cafe, kde se scházejí
sympatičtí umělci a kreativci a kde mají také spoustu domácích dobrot, včetně
tradičních (bezlepkových!) loketských
perníčků (Elbogener Pumpernickel). Kavárnu provozuje místní výtvarnice Jitka
Hlavsová a její součástí je i hrnčířská dílna, navazující na loketskou tradici výroby
porcelánu. Vedle toho tu měsíčně pořádají nové výstavy a koncerty. Dvoreček
v zadní části kavárny je kouzelný a nepochybně zde sídlí génius loci.
Sauersack - bývalá nacistická továrna uprostřed lesa
To co
uvidíte dnes, tu již za pár let možná nebude. Příroda se postupně zmocňuje
výtvorů německých inženýrů, odolávají jen betonové a železné konstrukce.
Když Němci místo opustili, Češi se pokusili továrnu znovu zprovoznit. Neměli na to ale
dost peněz ani lidí. Většina zaměstnanců byli Sudetští Němci, kteří byli
postupně nuceně odsouváni za hranice. Některé se podařilo před odsunem zachránit
tím, že je tamní správce prohlásil za specialisty a antifašisty. Ani to ale
nebylo nakonec nic platné a závod nadobro zanikl. Podobně jako obce v jeho
nejbližším okolí, Rolava a Jelení. Obvykle sem
vyráží spoustu zvědavců, často jde o amatérské archeology, fotografy nebo i filmaře.
Naposledy se tu točil jeden z dílů seriálu Rapl. Není divu. Místo je to
opravdu zvláštní. Působí mysticky a bolestně zároveň.
Vlčí jámy, rozhledna na Blatenském vrchu a kempování v Nových Hamrech
Cestou z Lokte do Horní Blatné jsme narazili na boží kemp s kozí farmou v Nových Hamrech.
Kromě koz tam skoro nikdo nebyl. Celkem jsme i se psem zaplatili 200 kč
na noc a spalo se nám krásně. Pro Ťapinku to byla stanová premiéra a
zvládla ji na jedničku. Součástí areálu byl i hotel a restaurace s velkou zahrádkou. My jsme tam ale nejedli, protože jsme opékali buřty. Na pozemku kempu je taková krátká ferátička Seifert Nové Hamry, která může posloužit třeba jako tréninková, nebo pro rodiny s dětmi.
Rozhledna na
Blatenském vrchu (1044 nmn) je vzpomínkou na rozmach cestovního ruchu v 19.
a počátku 20. století. Byla postavena v roce 1913 díky iniciativě místního Spolku pro zimní sporty. V minulosti zde stávala i turistická
ubytovna a hotel. Ty ale vyhořely v 50 letech, kdy objekt využívali jednotky pohraniční
stráže, takže dnes už tu je jenom stánek s občerstvením. Rozhledna má 21 metrů a vidět
z ní můžete téměř všechny dominanty Krušných hor. Vede tudy také stezka krušnohorského litografa a písničkáře Antona Gunthera.
Vlčí jámy - Vlčí a Ledová jáma jsou takové dvě hluboké díry ve skále, zející uprostřed lesa. Jedna má 15 m a
v zimě se v ní v minulosti držel led (Ledová jáma) a druhá 25 metrů. I když jsou uváděny jako přírodní pamatáka, dá se říct, že jsou zčásti
„dílem“ člověka. Vznikly totiž propadem
cínového dolu Jiří a Wolfgang. Kolem Vlčích jam prochází 3,8 km dlouhá
turisticko-naučná stezka, která začíná a končí v Horní Blatné. Přijet můžete také autem, i když místa
k parkování u kraje lesa jsou nanejvýš čtyři.
Občerstvení U červené jámy a pivovar Rýžovna
Historie Krušných hor je neodmyslytelně spjata s hornictvím. Je to patrné již z jejich názvu. I když byl život v Krušných horách často jistě krušný, je název oblasti odvozen od slovesa krušit = těžit. Není divu, že jsou tu všechny ty jámy. Kousek od Vlčí a Ledové je hned další taková - Červená. To je prosím největší propadlina po důlní činnosti v Česku. Nic gigantického ale nečekejte...A ruku na srdce. Nás víc než nějaká zarostlá díra v zemi rozhodně zaujalo úplně nejvíc nejbožejší občerstvení na světě!!! Občerstvení u Červené jámy, totiž vypadá jako nějaký hobití domeček a jeho okolí vybízí k celodenímu zevlování:-). Mají otevřeno každý den od 10-18 a můžete si tu dát třeba pikantní klobásu nebo domácí koláč.
Na pořádný oběd si zajděte do Pivovaru Ryžovna. Kromě toho, že si tu vaří vlastní opravdu výborné pivo, tak tu připravují i skvělá jídla. Zážitkem je už samotné posezení v restauraci, která je moc hezky zrekonstruovaná a zařízená v takovém spíš minimalistickém, ale přesto útulném duchu. Originální jsou hlavně zdi vyzdobené technikou válečkování a dekorativními světle modrými vzory, které si tu sami navrhli. Pivovar vznikl na místě zaniklé osady Ryžovna (německy Seifen), v budově, která původně sloužila jako škola.
Horní Hrad "Hauenštejn"a glamping na divoko
Ne snad že bychom byli nějací velcí příznivci hradů a zámků. Rádi ale tu a tam nějaký navštívíme. Naštěstí jsme cestou narazili hned na dvě místa, která lze navštívit i se psem. Prvním z nich byl Horní Hrad "Hauenštejn" v Českém lese. Původně se jedná o středověký hrad, který byl v 19. století přestavěn na romatický zámek ve stylu anglické novogotiky. V roce 2000 ho za milion a půl Kč koupil Pavel Palacký, který se již 20 let, věnuje jeho rekonstrukci a záchraně. Kvůli hradu se dostal do mnoha osobních i finančních sporů, nicméně svého snu, pro někoho možná trochu šíleného, se zatím nevzdal. Hrad je unikátní hlavně v tom, že na prohlídku můžete vyrazit i sami, bez průvodce. Nikde nejsou žádné červené šnůry, na všechno se může sahat, vše si můžete vyfotit. Spíš než na hradě si tu člověk občas připadá jak někde na divadle mezi kulisami.
Do Krušných hor jsme vyráželi s představou, že budeme přespávat v autě, nebo vedle něj. No prostě "na divoko". Neuvědomili jsme si ale, že auto je sice pohodlný způsob přepravy, dostat se s ním legálně na nějaké pěkné, zašité místo u lesa, už ale může být problém. Tedy určitě v Krušných horách, kde to je samá lesní cesta se závorou. Jedno takové "jakžtakž" místo jsme nakonec našli na jednom takovém parkovišti. Protože jsem trvala na romantice, tak jsme si z auta vynosili stoleček a židličky a večeři si uvařili kousek od lesní cesty s výhledem na západ slunce.
Zámek Jezeří, město Osek a premiéra v bezcampu
Návštěva tohoto zámku opravdu stojí za to. Nemusíte být ani milovníkem architektury nebo zámeckých expozic, aby Vám toto místo učarovalo. Je zajímavé z hlediska své polohy i z hlediska své historie. V roce 1948 byl zámek konfiskován a přidělen k užívání Ministerstvu obrany. To, co se s ním dělo pak si můžete podrobně přečíst na zámeckých webových stránkách. Je to tedy dost děsivé čtení, člověk ale rozhodně získá představu o tom, jak se v historii Českého (a Československého) státu přistupovalo a přistupuje k ochranně kulturních památek tohoto typu. Ťapinku nejvíce zaujala vycpaná zvířata a další lovecké trofeje. Ostaní návštěvníky velmi zaujala Ťapinka a jedna paní se zděšeně a rozlobeně domáhala vysvětlení: "Co tu dělá ten pes když není vycpaný!?"
Další místo na naší trase, město Osek, je známý především díky úchvatnému klášteru. Ten jsem tentokrát ale nenavštívili. Opravuje se. A pes tam stejně nesmí. Nezbylo nám nic jiného, než jít na pivo. Přesněji řečeno na degustaci různých piv. Osek je totiž známý nejen díky klášteru, ale také díky pivu. Jsou tu totiž hned dva pivovary, každý úplně jiný. Jeden lidovější - pivovar Ossegg , kde vaří pivo mniši a kde se schází místní. A druhý, komerčnější - pivovar Černý Orel, kde se dá bezvadně najíst.
V Oseku jsme spali na soukromé louce, kterou jsme si na noc pronajali na Bezcampu.cz. Jestli to neznáte, tak Bezcampu je docela zajímavý projekt, kdy lidi za pár peněz pronajímají svoje louky. Je to výhoda hlavně když cestujete autem. Protože bylo děsné vedro, tak jsme se vyrazili koupat do zatopeného lomu Leontýna u Duchcova, které slouží jako dokolnalé přírodní koupaliště. Vstup se tam neplatí, voda je čistounká, smějí tam psi a je tam klid a pohoda. Ťapinka, která se bojí i louže a když prší, tak by radši umřela, než aby šla ven, se samozřejmě vodě vyhnula širokým obloukem. Výlet do Krušných hor, byl náš první výlet se psem. Měli jsme své obavy,
ale Ťapinka vše zvládla na jedničku, stanování, spaní a jízdu v autě,
posedávání po hospodách, dlouhé
vycházky. Zkrátka dokonalý cestovní pes:-).
Tak zas někdy PAC a PUSU, Vaše Ťapinka
