OULANKA na podzim
15:30
Místo: Národní park
Oulanka, rozhraní jižního Laponska a severovýchodní Karélie
Čas: září/říjen 2018
Doprava: letecky přes
Helsinky do Kuusama.
Ušlé kilometry: 120 km, od
informačního centra v Hautajarvi do Ruky.
Počet využitých chat
a přístřešků: 6 chat a 1 přístřešek (Savilampi, Ristikallio,
Jussinkämppä, Ansakämppä, Siilastupa , Porontimajoki)
Počet nocí: 10
Počasí: 8 dní déšť či
mrholení, dva dny sluníčko, teplota přes den kolem 16 °C
Vybavení: nafukovací
karimatka značky Thermarest, péřový spacák, ešus, lžíce, švýcarák, Kindl,
karty, čelovka, sněžnice, hůlky, pohorky, péřovka, nepromokavá bunda, instantní
„pochoutky“, mouka, olej, sušené mléko, salám, kafe, čaj atd. |
| Most přes řeku Oulankjoki u chaty Taivalkongas |
Medvědí „okruh“
KARHUNKIERROS vede napříč nejpopulárnějším finským parkem Oulanka a
je přibližně 80 km dlouhý. My
k němu přidali tři kráťoučké vedlejší okruhy a odbočku k chatě Ristikallio a
dostali se tak na nějakých cca 120 km, což dělalo pohodových 11 km na
den. Samozřejmě jsme nechodili každý den, takže jsme někdy ušli i víc, i tak to
ale bylo celé dost leháro. Převýšení je tu totiž minimální (nejvíc se zapotíte
na posledním úseku před Rukou). Většina
lidí, které jsme cestou potkávali, si na okruh vyhradila max. 5 dnů a našli se i
tací, kteří ho šli dva dny. Zatímco oni chtěli sportovat, my chtěli hlavně
rozjímat. Očekávali jsme pobyt v nedotčené přírodě, daleko od lidí a
městského shonu. Daleko od města jsme sice byli, ale daleko od lidí moc ne.
Vlastně jsem v životě málokdy spala v jedné místnosti s tolika lidmi, jako
například v chatě Silastupa určené k přespání pro 10, kde se nás
tísnilo asi 20.
 |
| Mlýn Myllykoski na Malém medvědím okruhu |
Jak se tam dostat?
Možností je víc. My jsme letěli do
Helsinek, kde jsme přespali za 200 Kč/osobu ve sdíleném bytě (AirnB), prohlédli
si město a odtud pak pokračovali místním letem do Kuusama. Dostat se na
začátek treku (do Hautajarvi, Ruky, nebo k Ristikallia) je snadné. Od jara
do října zde operuje letištní transfer, který je napojený na letecký provoz.
Při příletu tak akorát projdete letištní halou na parkoviště, kde už vás bude
čekat autobus. Cena je trochu vyšší, nějakých 15 eur za osobu. Stopovat by
určitě šlo. Lidé tu jsou milí a například v zimě, kdy to je s autobusy
horší, to šlo skvěle.
Kde přespat?
Nejpohodlnější
je to v chatě, které jsou určeny k přespání na maximálně dvě noci.
Volně přístupných chat je podél trailu celkem 7: Savilampi (pro 10 osob ), Taivalköngäs
(10-15) Jussinkämppä (20), Ansakämppä (20) Siilastupa (10), Porontimajoki
(10), plus nějaké jsou i mimo něj. Jsou dřevěné, většinou v dobrém stavu a
spí se v nich na dřevěných lavicích. Každá chata má trochu jiné
uspořádání a je různě veliká. Nejvíc lidí se vyspí v chatě Jussinkämppä
(20) a nejméně ve dvou chatkách Porimojaki těsně u Ruky.
 |
| Chata Savilampi |
 |
| Chata Ristikallio |
 |
| Interiér chaty Ristikallio |
Vedle chat s kamínky lze
využít i „denní“ chaty bez kamen, které jsou cestou dvě
(Puikkokamppa, mlýn Myllykoski, Valtavaara), nebo otevřené přístřešky a lap
hutty, kterých je na trase deset. V chatách se musí udržovat pořádek.
Proto je na místě vždy koště, lopatka i smetáček. Dřevo na otop si každý
musí naštípat sám. Má k tomu ale k dispozici sekeru, pilu a
velké množství špalků. Na záchod se chodí do venkovní „kadibudky“, kde
je často k dispozici i toaletní papír. Stanovat lze v okolí chat
a na vyhrazených místech, v okolí ohnišť.
 |
| Otevřený přístřešek na začátku cesty |
 |
| Kroksy - nepostradatelná součást výbavy |
Na podzim je park doslova
zaplavený borůvkami a třemi druhy brusinek, které jsme mlsali
jenom tak, nebo si je přidávali do ranní ovesné kaše. Dají se najít ale i houby, třeba
hřiby, nebo klouzci, které lze pro vlastní potřebu sbírat. My si z nich
párkrát udělali houbovou polévku a občas je přidávali do instantních pokrmů.
Pobyt v parku jsme naplánovali na 11 dní, a protože jsme věděli, že cestou
nebude téměř možnost zásoby doplnit, tak jsme táhli zásoby na 11 dní plus
rezervu. Mohli jsme si to dovolit, protože jsme neměli ani stan ani vařič.
 |
| snídaně |
Jídlo jsme si připravovali na plynovém
sporáku, na/v kamnech, nebo na otevřeném ohništi, kde jsou k tomu
dispozici takové posuvné železné plotýnky, a kterých je v parku padesát.
Hodně Finů, které jsme potkávali, si jídlo připravovalo na vlastním plynovém
vařiči a skoro všichni si na ohni opékali buřty. Měli k tomu
dokonce i teleskopické vysouvací opékače. Buřty a klobásy jsou údajně
nejpopulárnějším finským pokrmem a jejich opékání na ohni národním sportem. Ochutnali
jsme dva druhy a musíme konstatovat, že ty české jsou mnohem lepší. Tvrdil to
ostatně i jeden z místních Finů. Vodu
z řek a jezer lze konzumovat převařenou. My jsme pro jistotu i
filtrovali. Zásoby jsme doplnili na půl
cesty v návštěvnickém
centru Oulanka , kde jsme jim vykoupili všechny buřty a
z kuchyně vyžebrali chleba. Taky jsem si tam dali sobí burger
s hranolkama a koláček. Druhé místo, kde se daleko něco málo pojíst a
koupit bylo v Basecamp Oulanka v Juumě, na konci trailu.
Koho jsme potkali?
Jak jsem již psala, na podzim,
v období, které Finové označují jako „ruska season“, byl park přeplněný
lidmi. Někteří šli celou trasu, jiní přišli pouze na den. Celou trasu chodily
nejčastěji ženy-Finky, které jsme potkávali ve skupinkách i samotné. Ty nás
udivovaly především velikostí svých batohů. Viktor,
kterého si čeští cestovatelé pro velikost jeho batohu, která je 75+20l často
dobírají, byl nadšený. Jeho batoh vedle těch jejich vypadal jako nepatrný
drobeček. Vedle lidí
se v parku potloukali také okroužkovaní sobi, tetřívci, a hlavně nádherní
ptáci s červenou náprsenkou – Kuukkeli. V angličtině se tomuto
ptáků říká Siberian Jay a česky trochu děsivě Sojka zlověstná. Sojka je nebojácná a zvykla si na
přítomnost lidí a na to, že ji krmí. Legenda praví, že je to proto, že
v nich sídlí převtělené duše mrtvých lovců. V parku sojky zůstávají po celou zimu a
jídlo které jim dáte, si pravděpodobně odletí uložit do skuliny stromu.
 |
| Kuukkelli |
 |
| Sob s obojkem |
Co jsme se dozvěděli o Finech
O finském vzdělávacím systému, se často hovoří, jako o jednom z
nejlepších na světě. http://ncee.org/what-we-do/center-on-international-education-benchmarking/top-performing-countries/. Pokud lze soudit dle toho, jak
Finové ovládají anglický jazyk, tak na tom zcela jistě něco je. Všichni
Finové, všech věkových kategorií a vzdělání, které jsme na cestě potkali (až
asi na dvě výjimky), mluvili anglicky opravdu velmi dobře, počínaje výslovností,
slovní zásobou konče.
Finové mají velmi blízký vztah k přírodě. Finsko je nejzalesněnější zemí
v Evropě, přes 70% země tvoří jedle, břízy a duby a zalesněné
jsou i velké části měst, včetně Helsinek. Existuje zde zákon „Every man´s right“,
něco jako „právo každého člověka“, podle kterého je všem ve Finsku dovoleno pobývat
v lese a sbírat jeho plody, ať je les číkoliv, pokud se zdrží nevhodného
chování. Finové toho hojně využívají, pobývání v lese je součástí
jejich kultury a každodennosti. Každý týden do lesa vyráží dvě třetiny Finů a polovina
jich bydlí v maximální vzdálenosti 200 metrů od lesa. Vedle lesů je ve
Finsku také přes 180 000 jezer a téměř 180 000 ostrovů.
Ve Finsku se proto i hodně rybaří a provozuje kanoistika. Důkazem toho, že finská identita je
s lesy a jezery silně spjata, je i finština, která obsahuje mnoho frází a přísloví
vztahující se k lesu a jezerům.
Finové jsou největší konzumenti
kávy na světě a ročně vypijí 12 kg kávy na osobu, což je
denně v průměru 8 šálků kávy. Kávu pijí velmi slabou, filtrovanou a slušně řečeno nechutná
nic moc. Bylo vtipné pozorovat, jak si finští turisté vždy z batohu
vybalili velkou cínovou konvici, obrovské balení kávy a krabici mléka. Kafe pak
pili výhradně z tradičních laponských hrnků zvaných KUKSA,
vyřezávaného obvykle z březového „nádoru“. Koupit si ho můžete například ZDE.
 |
Ve Finsku je 5 milionu obyvatel a
přes 2 miliony saun. Sauny se nachází dokonce i v malinkatých
panelových bytech, kde jsou součástí koupelny. Odhadem jsou ve Finsku 2 milióny
saun, což je cca jedna sauna na dva až tři obyvatele. V parku Oulanka je
jedna sauna u chaty Kerojarvi, vzdálená 8 km od
parkoviště Niitselysjoki. Nachází na stezce KEROHARJUN KUISKAUS, dlouhé
17 Km, která není součástí Karhunkieros. Osobně jsme ji nenavštívili.
"Okruh" KARHUNKIERROS doporučujeme všem milovníkům panenské přírody. Vyrazit na něj můžete i v horší fyzické kondici a bez stanu. Na podzim na něm sice potkáte dost lidí, zase vás ale nesežerou komáři:-)
Brožura s mapičkou parku ke stažení ZDE
Další informace v AJ: https://www.nationalparks.fi/oulankanp
0 komentářů