Oulanka v zimě
17:42
Místo: Národní park Oulanka, rozhraní jižního Laponska a severovýchodní Karélie
Čas: březen/duben 2019
Doprava: letecky přes Helsinky do Kuusama
Ušlé kilometry: 50 km, od chaty Ristikallio do Jumy
Počet chat: 5 chat (Ristikallio, Taivalkongas, Ansakamppa, Jussinkamppa, Silastupa)
Počet nocí:
9
Počasí: přes den kolem 8°C, v noci teploty pod bodem mrazu
Vybavení: nafukovací karimatka značky Thermarest, péřový spacák, ešus, lžíce,
švýcarák, Kindl, karty, čelovka, sněžnice, hůlky, pohorky, péřovka, nepromokavá
bunda, instantní pochoutky, mouka, olej, salám, slivovice, sušené mléko, kafe,
čaj atd.
Peřeje u mlýna Mylykoski
Deset dní v izolaci
Pokud zvládnete
se svým partnerem strávit 10 dní v naprosté izolaci od civilizace, bez jejích
vymožeností, a bez přítomnosti dalších lidí, tak vám vřele doporučuji zimní
návštěvu finského národního parku Oulanka. Zatímco na podzim a na jaře tu
potkáte davy a své místo v chatce nemáte nikdy úplně jisté, v zimě tu na
člověka narazíte jen výjimečně. Za celou dobu jsme potkali jen jednoho Rusa,
jeden finský pár a nějaké ty "day tripery". Park i chaty jsme tak
měli skoro pořád jen sami pro sebe, což bylo skvělé, ale někdy i trochu
strašidelné.
 |
| Zamrzlé jezero u Kulmakkajarvi |
Kde jsme spali?
Na začátku
cesty jsme tak trochu neplánovaně strávili dvě noci v příjemném hotelu
Kuusanka v Kuusamu. Dostala jsem totiž zánět dutin a musela navštívit
místní nemocnici, kde jsem se dožadovala antibiotik. Lékař mi sdělil, že zánět
dutin se ve Finsku už 10 let léčí pouze kortikoidy. Po dvou dnech
stříkání do nosu to sice nebylo úplně nejlepší, rozhodla jsem se ale pro léčbu
čerstvým vzduchem a zimou, což se nakonec ukázalo jako skvělá volba.
 |
| Cestu k chatě Ansakampa mráz proměnil v ledovou skluzavku |
Na cestu jsme si ani tentokrát nebrali stan a podobně jako na
podzim jsme spali ve veřejných chatkách, kterých je v parku celkem 7, a na
které narazíte přibližně na každém desátém kilometru. Změna byl v tom, že
tentokrát jsme nemuseli brzy ráno vstávat a uhánět jako o život abychom si
stačili zabrat v chatce místo, ale mohli jsme se klidně válet a ploužit, jak se
nám zachtělo. Ve většině chat jsme také přespali dvě noci a skoro vždy jsme v
nich byli sami. Chatky jsou pro 10 až 20 osob. Kromě té první (Ristikallio) se
všechny daly poměrně rychle vytopit a teplota v nich udržet až do rána, takže
člověk usínal při 20°C a probouzel se při 12-16 °C. Asi dvakrát jsme to ale tak
trochu s topením přehnali a z chaty jsme si vyrobili "skoro saunu".
(Víc o chatách viz blog post Oulanka na podzim). Na konci treku jsme si pak
dovolili přepych s přespáním v bytečku v Ruce, jehož součástí byla samozřejmě i
skutečná sauna.
 |
| Chata Ansakampa |
Národní park
Oulanka tvoří převážně jehličnaté lesy, rašeliniště, jezera, divoké řeky a menší
kaňony. V březnu byla krajina zahalena bílou sněhovou peřinkou, nebe mělo
jasně modrou průzračnou barvu a slunečné dny převažovaly nad těmi zamračenými.
Všude vládlo hluboké ticho, které jen výjimečně přerušil ptačí zpěv. Každý
večer jsem vyhlíželi polární záři, až se nám nakonec poštěstilo a nad zamrzlým
jezerem se objevila modro zelená záře, která měnila tvar i intenzitu a
vzbuzovala dojem poselství z jiné planety.
Hygiena
Hygiena
S mytím
je to v zimě, kdy jsou řeky zamrzlé tak, že se po nich dá v pohodě
jezdit na skútru, trochu problém. Buď se tedy smíříte s tím, že se holt
pár dní neumyjete, nebo budete muset vysekat do ledu díru a doufat, že vás
ponor do tak šíleně studené vody nezabije. Nám stačilo, že jsme si každé ráno
omyli obličej sněhem a vyčistili zuby. K omytí ostatních tělesných partií
jsme využili toalety pro vozíčkáře v návštěvnickém
centru Oulanka, které se nachází na půl cesty a toalety v restauraci u
Jumy, která je součástí Basecampu Oulanka. Součástí obou totiž byla ruční
sprcha, kterou lze využít místo toaletního papíru.
A co jsme jedli?
 |
| Tuhle díru v ledu vysekal záhadný neznámý |
Největší
pochoutkou byly placky, které jsme si vyráběli z mouky a vody,
usmažené na oleji, nebo tmavé žitné housky, které jsme nakoupili Kuusamu.
Ty jsme obložené sýrem a salámem do křupava opékali v kamnech. Mňam! Mouka a
placky ale brzy došly, a protože tenhle trek je v zimě zcela bezobslužný,
nedalo se dělat nic než vydržet na českýc a čínských instantních klasikách. V
Jumě, kam jsem se dostali osmý den a kde měli alespoň sendvič s lososem.
V přepočtu stál sice asi kolem 200 stovek, ale za poslední dny jsem na
jídle natolik ušetřili, že jsme si tuto rozmařilost (skoro) bez výčitek
dopřáli. Zpětně jsem taky usoudili, že příště bychom si určitě přibalili víc
mouky, oleje, čerstvých potravin, a třeba i nějakou rýži a červenou čočku. Vzít
těch pár kil na víc by rozhodně stálo za to.
Ceny potravin
V Kuusamu i v Ruce se dá nakoupit relativně levně,
tedy pokud nekupujete alkohol. Nám se třeba podařilo za 250 kč pořídit dvě
porce čerstvého lososa, který chutnal naprosto božsky. V restauracích, kde
se platí obsluha, je to samozřejmé jiná. Pozitivní ale je, že když si dáte
kafe, nebo čaj, tak máte jedno doplnění („refill“) v ceně. Restauraci jsme
navštívili jednu. Tedy jednalo se spíš o takovou samoobslužnou, velmi příjemnou
jídelnu v Kuusamu, kde se člověk za 9,30 euro mohl nacpat a nabumbat
k prasknutí. https://www.talonpoyta.fi/en/.
Z těch méně obvyklých pokrmů jsme tam ochutnali tradiční finské kiisseli,
rosolovitý ovocný desert z vody, cukru a lesních plodů, zahuštěný
bramborovým škrobem.
Ceny potravin
 |
| Viktor do ešusu nabírá sníh na vodu |
Jak zabít čas bez práce, TV, mobilu a kamarádů
První den, kdy jsme se do chaty dostávali na sněžnicích, byl fyzicky docela náročný, už i proto, že jsem díky těm dutinám nebyla tak úplně fit. Ostatní chodící dny ale byly dost na pohodu, o těch nechodících ani nemluvím. V nechodící dny jsme se zaměstnávali sekáním dřeva (Viktor), rozpouštěním sněhu na vodu a přípravou jídla (na střídačku). Tyto činnosti nám ale moc času nezabraly, takže jsme prožívali podivný stav nic nedělání, při kterém nám nezbývalo než vést zajímavé debaty, hrát karty, nebo si číst.
První den, kdy jsme se do chaty dostávali na sněžnicích, byl fyzicky docela náročný, už i proto, že jsem díky těm dutinám nebyla tak úplně fit. Ostatní chodící dny ale byly dost na pohodu, o těch nechodících ani nemluvím. V nechodící dny jsme se zaměstnávali sekáním dřeva (Viktor), rozpouštěním sněhu na vodu a přípravou jídla (na střídačku). Tyto činnosti nám ale moc času nezabraly, takže jsme prožívali podivný stav nic nedělání, při kterém nám nezbývalo než vést zajímavé debaty, hrát karty, nebo si číst.
Samota
Nikdo by neměl být sám, řekla matka
a usadila se na prahu domu.
V hrnku s kávou plavalo jehličí
a z koruny stromů na ně zíral pták s červenou hlavou.
I ten Kukoli věří lidem
víc než já, pomyslel si syn a pohybem ruky zahnal pocity něhy.
Brzy bude padat listí, řekla matka a
z dlaní nasála hrst černých borůvek.
Nad hladinou jezera se
tetelilo slunce teplou barvou a pomalu se vzdalovalo za obzor.
Jedině les mě opravdu slyší a
nikdo mě nevidí tak, jako mě vidí v jezeře voda, řekl syn
a zavřel za sebou dřevěné dveře.
Zimní návštěvu Oulanky doporučujeme všem těm, kdo milují samotu a pobyt v zasněžené krajině.
Brožura s mapičkou parku ke stažení ZDE
Další informace v AJ: https://www.nationalparks.fi/oulankanp
Další informace v AJ: https://www.nationalparks.fi/oulankanp
1 komentářů
Hned bych se tam vrátil :)
OdpovědětVymazat