Zloděj kol
21:29
Na střední škole jsme měla kamarádku.
Jmenovala se Paula. Její maminka mě neměla ráda. Bála se, že budu mít na Paulu
špatný vliv. Jejímu tátovi jsem byla volná, celý dny vysedával u televize, před
sebou popelník plný nedopalků a v ruce plechovku piva. Jednou jsem si
odskočila na záchod a slyšela jsem Paulinu matku, jak říká: „Koukej dát pozor, ať nám tu ta holka nic
neukradne“! Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že tou holkou myslí právě mě. O
měsíc později mi ukradli kolo. V Holandsku nic neobvyklého. Stávalo se to
pořád. „To byli určitě Marokánci“, pomyslela
jsem si. Když jsem to řekla Paule, nabídla mi, že se o tom zmíní bráchovi,
který prodával ojetý kola, třeba by mi nějaké věnoval. Počkali jsme, až její máma nebude doma a šli
jsme se podívat k nim na zahradu, kde o stěnu stálo opřených několik kol.
K mému velkému překvapení jedno z nich bylo to moje. Paula dostala
strach a odmítla to s bratrem řešit. Co kdyby se opravdu ukázalo, že
krade? Její postoj mě dost naštval, ale co jsem mohla dělat, její bratr byl o dost
starší a popravdě sama jsem jeho reakce trochu bála. Usoudila jsem, že víc než
na kole mi záleží na mém přátelství s Paulou, pořídila si někde nějakou ojetinu
a víckrát jsme už o tom nikdy nemluvili.
0 komentářů