JinéSvěty

Foto: Viet Dinh

Rest daye neuznávám, ale tentokrát jsme jeden museli zařadit hned druhý den, kvůli mé zdravotní indispozici. Palma je celkem fajn město a má krásnou katedrálu. Každopádně turistování nás zmohlo mnohem víc, než lezení.



Do restaurací jsme častěji jen nakukovali. V Palmě jsme byli v tapas baru TAST ÚNIÓN http://www.tast.com/tastunion/en, kde byla příjemná atmosféra a moc nám tam chutnalo. Jinak jsme si připravovali ryby a mořské plody v naší apartmánové kuchyňce. Jo, jo, vyměkli jsme a letěli s německou cestovkou.. Bydleli jsme v hotelu v Port d'Andratx, kde byly vynikající snídaně, že jsme se vždycky přecpali tak, že nám k obědu stačil jenom banán.




Na první den jsme si vybrali začátečnickou oblast s krátkýma cestama (nejtěžší cesta 6b+) CA' S CATALA  (sr.76 /Rockfax 2016). Počasí bylo super, sluníčko, lezení v tričku, jištění v mikině. Moc se nám líbilo, bylo to blízko, dobře dostupné, cesty skvěle odjištěné, neoklouzané a dobře lezitelné. Respektive 6 áčka tu byly dost na pohodu. Vzhledem k tomu, že jsme na Mallorku vyrazili tlustý jak prasata a v nejhorší kondici, co jsme kdy byli, s různýma zdravotníma problémama atd., tak jsme s našima "výkonama" byli nadmíru spokojení a těšili se na další šest áčka a vejš..dávačky:-). V této oblasti doporučuju cestu č.14 (6a).

Třetí den jsme byli na populární PUIG DE GARAFA (str.56),  v lehčích sektorech Duck a Salto. Počasí bylo fuj, zataženo a zima, ale když se člověk hejbal, tak to celkem šlo. Bohužel cesty byly na náš vkus tak oklouzaný, že jsme v nich spíš seděli, než se hejbali. Tedy nějaký vyjímy tu byly, třeba jedno celkem fajn 6áčko, který dal Viktor na flash. Rozhodli jsme se, že přejedeme k nám do Andratxu a skoukneme mini oblast přímo nad zálivem CALLA LLAMP (str. 48). Místo to bylo nádherné, skvosté výhledy na moře a dost sluníčka na to, aby jsem si prohřáli svý promrzlý kosti. Lezení celkem dobrý, pevná, neoklouzaná skála, odpovídající klasifikace, i když je pravda, že jsme byli jen v sektoru Iniciación a moc jsme toho už před západem slunce (cca 17:30) vylézt nestihli.





Oblast CALVIA (str. 74), ze které je další obrázek, byla krásně umístěná, taková hodně izolovaná roklina uprostřed skal a stromů. Když nepočítám asi deset koz šplhajících po okolních skalách, tak jsme tam byli jediní lezci. Cesty byly dlouhý, někdy i přes 30m, skála pevná, pichlavá a POLOŽENÁ! Nějak jsme v průvodci nerozklíčovali, jak jsou značený sklony, takže čistě rajbasová olbast pro nás byla celkem nemilé překvapení, protože ani jeden z nás tomuto typu lezení moc neholduje. Cesty ale byly moc pěkný, jen kdyby z nich tak strašně nebolely nohy a lejtka. Pro toho, kdo má rád plotny, určitě super oblast.



Později jsme  přejeli o kus dál do oblasti S´ESTRET ( str. 94) pod Valldemossou. Bylo to u silnice a u vody, takže trochu vlhké a trochu hlučnější, ale cesty se zdály pěkné..víc k tomu asi říct nemůžeme, protože jsme tam lezla jen já a jen jednu cestu. Každopádně samotná středověká vesnička Valldemossa je krásná, romantická a určitě stojí za návštěvu.

Třetí lezecký den jsme, na doporučení kamarádky, navštívili oblast CAIMARI (str. 176), která nás naprosto uchvátila! Cesty byly dlouhé, kolmé a perfektě odjištěné. Skála solidní, neoklouzaná.Vše, co jsme lezli, bylo po malých chytech i stupech, bez záludností a bez užití síly. Je pravda, že ta klasifikace tam je teda oproti ostatním oblastem dost podhodnocená, ale to nám vůbec nevadilo. Alespoň jsme si konečně mohli hezky čistě zalézt i nějaký to 6 béčko a mít z toho skvělý pocit. Prostředí moc krásné, i přesto, že to bylo kousek od silnice. Jediné co nás mrzelo byl fakt, že jsme měli tak málo času a nestihli toho vylézt víc. Doporučuji cestu č.2 v sektoru Es Raconet (6a+).







Poslední, pátý lezecký den, jsme zamířili do profláklé oblasti CALA MAGRANER (str. 245). Je to u moře a je to tam parádní. Problém ale je, že se tam v létě sice dá koupat, ale nedá se tam moc lézt a v zimě se tam zase skvěle leze (i bez trička), ale zase se nedá koupat. Takže ideální tak na jaro řekla bych.., ale kdo ví, třeba jsem už věkem vyměkli. Dost cest, které jsme měli vyhlédnuté, bylo bohužel zrovna zatopených, takže jsme se rozlézali na takovém dosti silovém a dobrodružném 5céčku v sektoru Xorix (cesta č. 3, dole na obrázku). Je to taková cesta na efekt, vypadá těžší, než ve skutečnosti je. Všechno ostaní co vypadalo jako těžký, ale těžký i bylo, takže jsem se tam docela vybáli a moc dobře si nezalezli. Já se obligárně vymlouvala na to, že jsem malá a Viktor na svůj strach z výšek. V jedné cestě jsme se dokonce prostřídali, každej lezl úsek, kterej mu seděl víc, zkrátka ideální manželská souhra.