Minulý rok jsme se s mamkou vypravily do Vysokých Tater. Ona na krku sedmdesátku, já výhřez plotýnek (ten teda nebyl na krku ale na zádech). Naštěstí Vysoké Tatry patří mezi místa, kde se z vysokohorských pohledů do údolí, může kochat téměř každý. Je tam totiž hodně lanovek, jako třeba tahle...

Svojí první dvoutisícovku mamka zvládla skvěle, jediné na co si celou dobu stěžovala bylo to, že je jí vedro..no bodejť, vyrazit si takhe bez kondice do Tater, z toho se člověk zapotí!

Sledovala jsem mámu, jak si hoví na sluníčku a přemýšlela, jestli jsme to na začátek  trochu nepřepálily a jak to asi půjde dolů, přeci jen se říká, že důchodci maj ty špatný kolena, že jo...Jenže moje máma není jen tak ňákej důchodce. Než jsem se stačila vzpamatovat byla v trapu....

Výlet přes Hrebienok na Zamkovského chatu patřil k nejhezčím. Cestou dolů se na nás přilepila paní z Hong Kongu a učila nás nasávat energii z obrovských vodopádů,...jo a taky nechápala, proč má mamka má tak velkej batoh. Řekla jsem jí, že mi nese svačinu.

Cestou na Zamkovského chatu 1475 m n.m.

Cesta na Velkou Svišťovku, odkud byl parádní výhled na Zelený pleso a chatu Brčálku (kterej jsem nevyfotila, nebylo čím), byla poněkud náročnější, protože skoro celá vedla  po velkejch hejbavejch šutrech. Lidi se na ní navzájem  křečovitě přidržovali svých hůlek nebo partnerů, kteří je jistili, když  bylo třeba. Mamčino mávání rukama jsem si proto logicky vyložila tak, že potřebuje přidržet, a ne že se připravuje ke skoku! Proboha, kdo to kdy viděl, takhle si tu skákat nad svahem! Vždyt mě ta potrhlá ženská málem sejmula!

Cesta k Popradskému plesu je maximálně na dvě hodiny hodně pohodové chůze a ty výhledy, na impozantní štíty a zelenou dolinu, jsou zkrátka dechberoucí.

Cestou k Popradskému plesu

 A to Vás ještě čeká samotné prso...tedy pardón pleso:-)

Popradské pleso 1494 m n.m

Poznámka na konec: Kvalita fotografií je ovliněná skutečností, že jsem si zapomněla vzít zrcadlovku a máma baterky do foťáku.